Plošné odvody jsou nesmyslné, neefektivní a obranyschopnost ČR nezvýší

Vítám, že se po zbytečném ročním zdržení, kdy je po nástupu do funkce ministr obrany Martin Stropnický stáhl z parlamentu, tyto zákony dostaly znovu na jednání vlády. Z větší části se jedná o důležité a potřebné změny. Nicméně, velké rozpaky, a to nejenom u ODS, ale i u mnohých představitelů vládní koalice, vzbuzuje z řady důvodů návrh na zavedení plošných odvodů.

 

Tento systém považuji za nesmyslný, a to zejména z těchto důvodů:

 

 

• ročně se bude muset odhadem sto tisíc osmnáctiletých – žen i mužů – dostavit před odvodní komisi, kde si vyslechnou, zda jsou schopni vojenské služby. I bez výcviku se z nich stanou „vojáci v záloze“; 

• stát je ovšem nebude moci povolat, a to až do vyhlášení stavu ohrožení státu, či válečného stavu, takže nedostanou ani základní výcvik, pokud si o něj dobrovolně nezažádají; 

• v zákoně není zakotvena ani ohlašovací povinnost tak, jako kdysi. Pokud se tedy odvedený přestěhuje, změní se mu zdravotní stav, ožení se a podobně, nemusí to hlásit. To znamená, že databáze, kterou si vytvoří Ministerstvo obrany, zastará a v okamžiku, kdy bude chtít povolávat odvedence – pokud bude vyhlášen stav ohrožení státu – mu bude k ničemu; 

• aby měl tento krok smysl pro zvýšení obranyschopnosti státu, muselo by být splněno několik podmínek – odvod, musí být následovaný výcvikem a obnovovacími výcviky, voják v záloze musí být zařazený na tabulku v mobilizované armádě, musí být stanoveny úkoly této mobilizované armády, ve skladech musí být dostatek výzbroje, vybavení a tak dále, a databáze musí být aktualizovaná; 

• smysl dávají výběrové odvody v případě potřeby státu nařízením vlády, což ovšem odmítli právníci Legislativní rady vlády. Ovšem místo toho, aby ministr obrany Stropnický hledal soulad s věcnou potřebou (smysluplností opatření) a právním řádem, zvolilo se to nejméně ospravedlnitelné řešení.

Navržená forma odvodů je zbytečným obtěžováním občanů, jen papírovou válkou

 

• žijeme ve 21. století, stát sbírá a uchovává o občanech velké množství dat, odvod, tak jak je navržen, je jenom dalším sběrem téhož; 

• argument o potřebě získat data o zdravotním stavu populace je lichý, protože již dnes každý do devatenácti let věku musí absolvovat preventivní lékařskou prohlídku u praktického lékaře. Například ve Francii jsou získávána data pro ministerstvo obrany právě z povinných prohlídek dorostu. Proč tomu tak tedy nemůže být u nás? 

• v dalších registrech, například těch spravovaných Ministerstvem vnitra, jsou aktuální údaje o naprosté většině občanů České republiky – hlásí se změna trvalého bydliště atd. Podobně zdravotní pojišťovny mají aktuální data o zdravotním stavu klientů; 

• namísto toho, aby se ministr obrany Stropnický snažil nalézt způsob přístupu k těmto datům, chce je sbírat zcela zbytečně znovu; 

• v neposlední řadě teze vyhlášky k odvodům hovoří nejenom o zdravotní způsobilosti, ale i o „psychické připravenosti“. Bohužel není vysvětleno, zda chce ministerstvo každého odvedeného posílat na psychotesty, respektive kdo bude posuzovat onu „psychickou připravenost“.

 

 

• byť tedy navrhované opatření nikterak nezvýší obranyschopnost státu, bude stát podle odhadů ministerstva téměř 150 milionů korun ročně. Ve skutečnosti bude částka ale nejspíš mnohem vyšší, protože důvodová zpráva k zákonu je zpracována nedostatečně a zmatečně; 

• není například jasné, jaký bude dopad do systému zdravotního pojištění, jak budou vykázané úkony lékařů refundovány zdravotním pojišťovnám, jaké budou skutečné náklady samospráv, kolik bude stát proplacení jízdného odvedeným atd.; 

• není vyčísleno, kolik bude stát vybudování nového informačního systému či úprava stávajícího, jeho údržba, zvýšení počtu personálu a jeho proškolení; 

• jen na okraj, odvodní komise mají být čtyřčlenné a odvádět se má ve dvou termínech v roce (mimochodem více osob, než se odvádělo v bývalém Československu). Při předpokládaném počtu 25 odvedených za den by sto tisíc lidí odvádělo 100 komisí 40 dnů, odvody by tedy probíhaly dva měsíce v roce a zabývalo by se jimi celkem 400 lidí, nepočítaje v to administrativní personál.

Řešení je přitom tak jednoduché
 

• zajistit výměnu dat z registrů dle potřeb Ministerstva obrany tak, aby mělo přehled o stavu populace, ale nemuselo občany obtěžovat; 

• soustředit se na posilování profesionálního jádra; 

• začít konečně pracovat s aktivní zálohou, náborem a vytvořením podmínek pro její výcvik a podporovat nejenom službu v ní, ale i zaměstnavatele a rodinné příslušníky členů aktivní zálohy. Návrh na zavádění dobrovolných cvičení postrádá smysl, když již jeden dobrovolný institut existuje – aktivní záloha; 

• aktivní záloha je primárním zdrojem pro posílení profesionálního jádra, pokud by bylo zapotřebí. Funguje to tak u množství našich spojenců, proč ne u nás. Na počátku roku 2013 schválila vláda Koncepci aktivní zálohy. Bohužel, i přesto, že k mnoha krokům k jejímu naplnění není zapotřebí změna zákona, nestalo se prakticky nic. 

• a konečně, Ministerstvo obrany by namísto vymýšlení zbytečných oklik mělo začít – na dobrovolné bázi – úzce spolupracovat s organizacemi, které mají blízko k branné problematice, ať už jsou to střelecké či letecké kluby, kynologové, radioamatéři atd. Tito lidé si jako svého koníčka zvolili odbornosti, které jsou v případě potřeby využitelné i pro armádu, respektive pro obranu státu.

Jak je patrné, odvádění mas není zapotřebí, tedy pokud by navrhované odvody nebyly následovány dalšími kroky (povinným výcvikem a podobně). To ovšem ministr obrany Martin Stropnický nenavrhuje, protože by to de facto znamenalo návrat základní vojenské služby, který by byl krokem zpět.

 

Pro ODS je stávající návrh novely branného zákona nepřijatelný a doufáme, že ministr obrany přijde do Sněmovny s návrhy, jak zákon v pasáži týkající se odvodů upravit, aby mohl být schválen, protože v jiných částech obsahuje řadu pozitivních změn. Rovněž předpokládáme, že se v Parlamentu budou projednávat všechny tři zákony dohromady, tedy novely zákonů 585/2004, 219/1999 a nový zákon o vojácích v záloze.